Viktorův cestovatelský deník

Ještě mě sice čeká výlet na daleký východ, ale všichni kamarádi už jeden po druhém odjíždějí a i moje dny v Istanbulu se rychle krátí, a tím potažmo i můj Erasmus.

Bylo to boží... Nepovedlo se mi to popsat krátce, tak aspoň nebudu zdržovat úvodem :)

Tak jsem se přece jenom dostal k sepsání speciálního článku k památkám nejrozsáhlejším, společně se shrnutím toho, co jsem tu dělal, když jsem zrovna neměl návštěvy. Ve čtvrtek odjíždím na týden na Kypr a následně mě čekají zkoušky, tak jsem rád že jsem tenhle přehled stihl ještě před tím.

Dnes to bude znova referát od niekoho „zvonku“. Tentokrát som (na Viktorov popud) stav mysle po návrate z Istanbulu spisovala ja, obyčajná stredoeurópska dievčina. Občas to nápadne pripomína školskú prácu s názvom „Moje prázdniny“. Ale ak by niekto aj napriek tomu chcel vedieť, ako som strávila tých pár dní v Istanbule, nech teda číta ďalej. A možno sa aj niečo zaujímavé dozvie. Človek nikdy nevie

--- Upozornění pro pravidelné čtenáře, řádky níže jsou pirátské vysílání a v žádném případě se ani v nejmenším nepokouší odrážet názory hlavního protagonisty příběhů publikovaných v tomto deníku---

S jak lehkým svědomím jsem odjížděl do Istanbulu, když jsem v něm měl svoje oblíbené obchody, prodavače kebabů co mě znají jménem, když jsem věděl přesné datum kdy se zas uvidím se svou drahou nebo s Ondrou, ale hlavně svůj ohyzdně růžový pokoj v mírně zanedbaném domě plném skvělých lidí. Hned druhý den jsem potkal pana domácího a po jeho první větě bylo vymalováno: do neděle se musíme vystěhovat.

Tak jsem se mihnul v domovině a už se zase řítím do Istanbulu. Stihl jsem víceméně vidět akorát rodinu, svoji drahou a Jakuba s Ondrou na chatě v Rynárci a pár spolužáků ze stavárny či náhodných kolemjdoucích. Asi nic nového nebo převratného, dodávám ale Ondrovy fotky a krátký popis.

Ve škole začíná být napilno (musím pracovat víc než den v týdnu), jelikož se chystám zítra vyrazit na týden do dolin českých a záhy po mém opětovném příjezdu mě Turek uvítá prvním „midterm exam term“. Památek jsem moc neoběhal, zato jsem viděl jiná místa a více se poznal s místní kulturou.

Ve škole ve středu skoro nikdo z profesorů není, tak jsem se rozhodl udělat cestu na nějakou zásadní památku. Nevěděl jsem, jestli se vrhnu dřív na Hagia Sofia nebo na palác Topkapi, tak jsem si řekl že rozhodne cena. Takže jsem nakonec šel někam úplně jinam :)

Tak se po dlouhé odmlce vracím s krákým článkem. Poslední dva týdny jsem strávil převážně doma v posteli, což se mojí představě studia v zahraničí poměrně vzdaluje. Dnes jsem se přece jen osmělil na chvíli do města, abych oběhal nějakou školu a navštívil podzemní vodní nádrž Yerebatan Saray

Tak abych to sesumíroval- O víkendu jsem byl na podařeném výletě, nikoliv však za hranicemi Istanbulu, nýbrž na stavbě obchodního centra jménem Forum Istanbul. Pak jsem se všelijak potloukal po škole, městě i úřadech, ale bylo deštivo a tak mnoho fotek nepřibylo.

nic strhujícího, děsuplnýho ani závratnýho se tu neděje, objevuju akorát lepší stánky s kebabem, rychlejší způsoby dopravy a náročnější a náročnější předměty.

Po promrhaném a promrholném víkendu jsem zase vyrazil do městských ulic, již známých a ne tak temných a propletených jako se mi zdály prvního dne. Vydal jsem se navštívit památku nejvýraznější- mešitu sultána Ahmeda (sultanahmed džamí), jinak též řečenou Modrá pro její vnitřní kachlovou výzdobu

Poslední dva dny byly dost dobrý :) Přijela Eliška a procházeli jsme se po starém městě. A Istanbul je v těchhle částech úplně jiný než jak ho znám.

Sedl jsem ke psaní až ráno, protože včerejší den byl lehce náročnější. Mám okno s výhledem na mešitu, takže jsem od šesti vzhůru a mám dost času na horkou sprchu, šampon s vůní šíšy a psaní. Ale údajně si na místní ranní jódlování brzo zvyknu natolik, že mě to ani nevzbudí ;)

Ani nevím kde začít. Kdybych začal tam, kde jsem předtím skončil, asi bych přes noc protloukl klávesnici až na stůl...

Osušil jsem slzy, odbavil zavazadlo, vytáhl notebook, připojil se na net, stáhl a nainstaloval total commander a gimp a jal se psát deník. Jak je ta technika krásná a svět tak malý ;) Jenom jsem měl věřit Štrbákovi, že SkyEurope budou mít na sto prdo zpoždění...

aneb kterak jsem se se všemi loučil, pil, radoval se a pak si na to všechno jen s obtížemi vzpomínal ;)

testovací článek, ve kterém bych chtěl všechny pozvat na rozlučku :)